Znáte ten pocit, když se díváte na svou zahradu a přemýšlíte, jak oživit ty prázdné nebo problematické plochy? Půdokryvné keře jsou často tím nejlepším řešením. Jsou to takové přízemní drobečky, které se plazí po zemi a vytváří nádherné zelené koberce vysoké většinou jen 20 až 50 centimetrů.
Představte si svah, kde se po každém větším dešti splavuje půda na chodník. Tady půdokryvné keře dokážou hotové zázraky. Jejich kořeny drží půdu jako pevná síť a nedovolí dešťové vodě, aby ji odnášela pryč. A ten bonus? Už žádné věčné plení - husté porosty nedají plevelům šanci.
V zahradě umí vytvořit úžasnou podívanou. Některé kvetou tak bohatě, že připomínají barevný koberec, jiné zase překvapí nádhernými podzimními barvami. A co teprve v zimě - třeba takový břečťan zůstává zelený celý rok a dodává zahradě život i v době, kdy je všechno ostatní pod sněhem.
Pro přírodu jsou tyto rostlinky hotovým pokladem. Poskytují domov různým broučkům, motýlům a ptáčkům. V horkém létě pomáhají udržovat vlhkost a příjemné mikroklima, v zimě zase chrání půdu před velkými mrazy. Je to jako mít na zahradě přírodní klimatizaci a zároveň ochrannou deku.
Ať už máte zahradu ve stínu nebo na plném slunci, vždycky se najde nějaký půdokryvný keř, který tam bude prosperovat. Pod stromy, na svazích nebo třeba kolem chodníků - všude dokážou vytvořit působivý přechod a dodat zahradě ten správný šmrnc.
Vezměte si třeba takový skalník - je to naprostý šampión mezi půdopokryvnými keři. Vyroste jen do výšky kolene, ale do šířky? Ten se umí roztáhnout až na dva metry! A co teprve brslen Fortuneův - ten vám v dobré půdě vytvoří nádherný zelený koberec široký metr a půl.
Některé keře jsou tak šikovné, že se samy zakořeňují tam, kde se dotknou země. Je to jako by vám sama příroda pomáhala s množením! Jen dejte pozor, ať vám nepřerostou tam, kde je nechcete mít - třeba do chodníku nebo ke květinám, které by mohly utlačit.
| Vlastnost |
Skalník horizontální |
Brslen Fortuneův |
| Výška |
30-50 cm |
40-60 cm |
| Šířka |
100-150 cm |
100-200 cm |
| Rychlost růstu |
střední |
rychlá |
| Stanoviště |
slunce/polostín |
slunce/stín |
| Půdní nároky |
propustná |
humózní |
| Opadavost |
stálezelený |
stálezelený |
Každý keř má rád něco jiného. Třeba takový břečťan si lebedí i ve stínu, zatímco jiné druhy potřebují pořádné sluníčko, aby vám ukázaly svou plnou krásu. Než se rozhodnete, kam který keř zasadíte, zjistěte si, co mu vyhovuje - ušetříte si tak spoustu trápení.
V prvních letech po výsadbě je závlaha naprosto zásadní. Je to jako s malými dětmi - potřebují extra péči, než se postaví na vlastní nohy. Půda by měla být příjemně vlhká, ale ne podmáčená. Mezi keři můžete nasypat mulč - pomůže udržet vláhu a ještě k tomu zabrání růstu plevelů.
Myslete také na to, kolik prostoru keře potřebují. Nechte jim dostatek místa, aby se mohly pořádně rozrůst. Když je nasázíte moc blízko k sobě, budou se prát o světlo a živiny. Představte si to jako když máte v bytě moc nábytku - nikdo se tam necítí dobře.
Zima umí být krušná, zvlášť pro mladé rostlinky. V prvních letech je proto na zimu přikryjte listím nebo chvojím. Je to jako když dáte dětem teplou bundu - ochrání je před nejhorší zimou.
A co údržba? Ta není nijak složitá. Většinou stačí vytrhat plevel a občas přihnojit. Některé keře si dokonce poradí úplně samy, jen jim čas od času odstřihněte suché větvičky. Prostě pohoda - žádné každodenní zalévání nebo nekonečné stříhání.
Skalníky jako oblíbené půdokryvné keře
Skalníky jsou skutečným pokladem českých zahrad. Kdo by nemiloval ty nenáročné, přizpůsobivé keříky, které se jako zelený koberec rozlézají po našich záhonech a svazích? Jejich větve se pravidelně rozkládají v nádherném vzoru připomínajícím rybí kost - však taky skalníku rozprostřenému (Cotoneaster horizontalis) nemůžeme upřít jeho eleganci.
Pamatuju si, jak nám na prudkém svahu za domem roky nic nevydrželo. Pak jsme vysadili skalník vrbolistý a problém byl vyřešen. Jeho lesklé listy vytrvávají celou zimu a ty červené bobulky? Hotová hostina pro ptáčky! A to nemluvím o tom, že dorůstá tak akorát - těch 50 centimetrů je prostě ideálních.
Jestli máte opravdu náročný terén, vsaďte na skalník Dammerův. Ten chlápek je prostě nezničitelný! Mráz? Směje se mu. Náročná půda? Zvládne to. Se svými 15-20 centimetry výšky je jako stvořený pro místa, kde by jiné rostliny vzdaly své snažení. Odrůda 'Eichholz' je pak naprostou špičkou pro rychlé pokrytí problémových ploch.
O skalníky se nemusíte nijak zvlášť starat - jsou to skuteční dříči. Dopřejte jim trochu slunce nebo polostínu, zajistěte, aby jim nestála voda u kořenů, a máte vystaráno. V prvním roce je sice musíte zalévat častěji, ale pak? Pak už si jedou svoje.
Na jaře jim můžete dopřát lehký sestřih - však to znáte, jako když jdete ke kadeřníkovi na občerstvení účesu. Skalníky se skvěle kamarádí s břečťanem nebo barvínkem, společně vytváří úžasné přírodní kompozice.
Ve městech jsou tyhle zelené zázraky k nezaplacení. Svahy podél silnic? Žádný problém. Znečištěné ovzduší? Zvládnou. Posypová sůl? I s tou si poradí. Jejich kořeny drží půdu jako železná kotva a ještě k tomu nedají šanci plevelům. Není divu, že si je oblíbili zahradníci i správci městské zeleně.
Břečťan popínavý a jeho půdokryvné vlastnosti
Břečťan, tahle úžasná zelená pokrývka, je pro zahradu hotový poklad! Dokáže zázraky tam, kde jiné rostliny vzdávají boj - ať už jde o stinná zákoutí pod stromy nebo prudké svahy, kde nic jiného nechce růst.
Představte si hustý zelený koberec, který se pomalu, ale jistě rozlézá po vaší zahradě. Plazivé výhony se šikovně přichytávají ke všemu, co jim přijde do cesty, a vytváří tak dokonalou přírodní pokrývku. A co je na tom nejlepší? Břečťan si poradí i tam, kde ostatní rostliny jen smutně živoří ve stínu.
Tohle je prostě zahradníkův sen - rostlina, která se o sebe postará prakticky sama. Nepotřebuje žádné složité zalévání ani hnojení, stačí ji občas zkrotit zastřižením. Je to jako mít spolehlivého pomocníka, který za vás vyřeší problém s plevelem a vysušenou půdou.
Břečťan není jen tak ledajaká rostlina - je to celý přírodní hotel pro různé živočichy. Včelky si na jeho květech pochutnávají ještě dlouho do podzimu, ptáčci v něm nachází útočiště a v zimě je zachraňují jeho bobulky před hladem.
Pozor ale na jeho až příliš velkou horlivost v růstu! Může se někdy chovat jako nevychovaný soused, který si ustele, kde se mu zachce. Stačí ho však trochu usměrnit a máte perfektního společníka pro svou zahradu. V městské džungli je to pak hotový hrdina - promění šedivé svahy a zapomenuté kouty v zelené oázy.
Zimostráz jako stálezelený půdokryvný keř
Zimostráz obecný je skutečný poklad mezi zahradními keři. Představte si nádherný zelený koberec, který vaši zahradu zdobí po celý rok - přesně takový efekt vám tento nenáročný pomocník nabídne. Jeho lesklé, tmavě zelené listy vytváří úchvatnou přírodní podívanou i během chladných zimních měsíců.
Kdo by nechtěl mít zahradu, která vypadá upraveně bez neustálého pletí? Tento šikovný keř dorůstá výšky 30-50 centimetrů a postupně vytvoří tak hustý porost, že plevelům nedá šanci. A co je nejlepší? Prospívá prakticky všude - na sluníčku i ve stínu pod stromy, kde se jiným rostlinám moc nedaří.
V moderní zahradě je zimostráz jako doma. Skvěle se hodí na problematické svahy, kde pomáhá držet půdu pohromadě. Zkuste si představit, jak elegantně vypadá v kombinaci třeba s břečťanem - vznikne tak zajímavá přírodní mozaika různých odstínů zelené.
Péče? Ta je vlastně docela jednoduchá. V prvním roce po zasazení je potřeba důkladně zalévat, ale pak už je to opravdový dříč, který zvládne i sušší období. Stačí občas zamulčovat, aby půda lépe držela vlhkost, a na jaře nebo na podzim můžete zastřihnout, pokud se vám zdá příliš rozrostlý.
Když se rozhodnete pro výsadbu, pamatujte na zlaté pravidlo rozestupů 30-40 centimetrů. Za dva až tři roky se vám odmění krásným souvislým porostem. Nejlepší je sázet na jaře nebo na podzim, když není ani mráz, ani velké vedro.
V městských zahradách je zimostráz jako doma - nevadí mu znečištěný vzduch a málokdy ho trápí nemoci. Je to takový zelený bodyguard vaší zahrady, který navíc poskytuje útočiště ptáčkům a dalším drobným obyvatelům, kteří vaši zahradu oživí.
Plazivé jalovce v zahradní architektuře
Plazivé jalovce představují nenahraditelný prvek v moderní zahradní architektuře, kde se využívají především jako půdopokryvné rostliny. Tyto nízké jehličnany vytvářejí hustý koberec, který dokáže účinně potlačit růst nežádoucích plevelů a současně nabízí atraktivní celoroční vzhled. Mezi nejoblíbenější kultivary patří Juniperus horizontalis 'Wiltonii', který vytváří kompaktní porost s modrozeleným zbarvením jehličí, a Juniperus procumbens 'Nana', vyznačující se výrazně plazivým růstem a sytě zelenou barvou.
V zahradních kompozicích se plazivé jalovce často kombinují s okrasnými travinami a vyššími dřevinami, čímž vzniká harmonický celek různých textur a výškových úrovní. Jejich schopnost růst i v náročnějších podmínkách je činí ideálními pro výsadbu na svazích, kde pomáhají zpevňovat půdu a zabraňují erozi. Zvláště cenné jsou druhy jako Juniperus squamata 'Blue Carpet' nebo Juniperus communis 'Green Carpet', které se vyznačují mimořádnou odolností vůči mrazu a schopností prosperovat i v polostínu.
Údržba plazivých jalovec je minimální, což je další důvod jejich oblíbenosti v moderních zahradách. Nevyžadují pravidelný řez, stačí pouze občasné odstranění suchých nebo poškozených větviček. Důležitá je však správná příprava stanoviště před výsadbou - půda by měla být dobře propustná, mírně kyselá až neutrální. Jalovce nesnášejí přemokření, proto je nutné zajistit dobrý odtok vody.
V příměstských zahradách se plazivé jalovce často využívají k vytvoření bezúdržbových ploch pod vzrostlými stromy nebo kolem okrasných jezírek. Jejich schopnost potlačovat růst plevelů významně snižuje nároky na údržbu těchto prostor. Zajímavým trendem je kombinace různých kultivarů plazivých jalovec, které se liší barvou jehličí - od sivě modrých přes zlatavé až po tmavě zelené odstíny.
Pro skalky a suché zídky jsou nepostradatelné drobnější kultivary jako Juniperus horizontalis 'Glauca' nebo Juniperus x media 'Gold Coast', které vytváří kompaktní porosty nepřesahující výšku 20 centimetrů. Tyto variety se výborně uplatní i v nádobách na terasách a balkonech, kde jejich převislé výhony změkčují tvrdé linie architektonických prvků.
Plazivé jalovce významně přispívají k biodiverzitě zahrady, poskytují úkryt drobným živočichům a jejich plody jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo v zimním období. V městském prostředí navíc pomáhají snižovat prašnost a přispívají k lepšímu mikroklimatu. Jejich schopnost zadržovat vodu v půdě a bránit jejímu odpařování je zvláště cenná v obdobích sucha, která se v posledních letech stávají stále častějším jevem.
Vřesy a vřesovce pro kyselé půdy
Vřesy a vřesovce patří mezi nejoblíbenější půdopokryvné rostliny, které se výborně hodí do kyselých půd. Tyto nízké keříky vytváří husté koberce, které dokážou efektivně pokrýt i větší plochy zahrady. Jejich hlavní předností je, že kromě počátečního období po výsadbě nevyžadují téměř žádnou péči a přitom nabízí celoroční okrasu.
Vřes obecný (Calluna vulgaris) je původním druhem v české přírodě a vytváří kompaktní polštáře dorůstající výšky 20-30 cm. Jeho drobné lístky zůstávají zelené po celý rok a od srpna do října se pokrývá drobnými květy v odstínech od bílé přes růžovou až po tmavě fialovou. Pro zahrady byly vyšlechtěny desítky kultivarů s různými barvami květů i listů, včetně zlatavých a bronzových odstínů.
Vřesovce (Erica) jsou blízkými příbuznými vřesů a nabízí ještě pestřejší škálu druhů a kultivarů. Mezi nejodolnější patří vřesovec pleťový (Erica carnea), který kvete již od února do dubna a přináší tak do zahrady barvu v době, kdy je většina rostlin ještě v zimním spánku. Jeho květy mohou být bílé, růžové nebo červené a vytváří husté koberce vysoké 15-25 cm.
Pro úspěšné pěstování vřesů a vřesovců je klíčová kyselá půda s pH mezi 4,5-6. Ideální je rašelinový substrát nebo speciální vřesovištní zemina. Rostliny potřebují propustnou půdu, protože nesnáší přemokření, zejména v zimě. Stanoviště by mělo být slunné až polostinné, přičemž na slunci rostliny kvetou bohatěji.
Údržba spočívá především v každoročním sestřihávání rostlin brzy na jaře, ještě před rašením nových výhonů. Řez se provádí těsně pod odkvetlými květenstvími, čímž se podpoří kompaktní růst a bohaté kvetení v následující sezóně. V prvním roce po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka, později již rostliny dobře snáší i období sucha.
Vřesy a vřesovce se výborně kombinují s dalšími kyselomilnými rostlinami jako jsou pěnišníky, azalky nebo borůvky. Společně vytváří atraktivní vřesoviště, které může být zajímavé po celý rok. V menších zahradách se často využívají k výsadbě do nádob nebo k vytvoření okrasných lemů podél cestiček. Jejich nízký vzrůst je předurčuje také k výsadbě na svahy nebo skalky, kde pomohou zpevnit půdu a zabrání erozi.
Pro celoroční efekt je vhodné kombinovat různé druhy a kultivary kvetoucí v různých obdobích. Zatímco vřesovec pleťový rozkvétá již v předjaří, klasické vřesy přinášejí barvu do zahrady na konci léta a na podzim. Některé kultivary mají navíc atraktivně zbarvené listy, které jsou okrasné i v období, kdy rostliny nekvetou.
Péče a údržba půdokryvných keřů
Správná péče o půdokryvné keře je základem pro jejich zdravý růst a optimální pokrytí půdy. Pravidelná údržba těchto rostlin je relativně nenáročná, což je jedním z hlavních důvodů jejich oblíbenosti v moderních zahradách. V prvním roce po výsadbě je nejdůležitější zajistit dostatečnou zálivku, aby se rostliny dobře zakořenily. Půdu kolem nově vysazených keřů je vhodné mulčovat organickým materiálem, který pomáhá udržovat vlhkost a současně potlačuje růst nežádoucích plevelů.
Řez půdokryvných keřů se provádí především na jaře, kdy odstraňujeme poškozené, suché nebo namrzlé části rostlin. U některých druhů, jako je skalník nebo brslen, můžeme provést i hlubší zmlazovací řez, který podpoří hustější růst a kompaktnější vzhled porostu. Během vegetačního období stačí většinou jen lehké zastřihávání přerostlých výhonů, které narušují jednotný vzhled plochy.
Hnojení půdokryvných keřů provádíme umírněně, zpravidla dvakrát ročně. První dávku aplikujeme časně na jaře před rašením, druhou pak v polovině vegetačního období. Příliš intenzivní hnojení může vést k nadměrnému růstu a řídnutí porostu. Pro půdokryvné keře je ideální používat dlouhodobě působící hnojiva s postupným uvolňováním živin.
Ochrana proti chorobám a škůdcům není u většiny půdokryvných keřů příliš náročná, neboť tyto rostliny jsou obecně velmi odolné. Přesto je důležité pravidelně kontrolovat jejich zdravotní stav. Nejčastějšími problémy bývají houbové choroby, které se mohou objevit zejména při dlouhodobě vlhkém počasí nebo při příliš husté výsadbě s nedostatečným prouděním vzduchu.
V zimním období většina půdokryvných keřů nevyžaduje speciální ochranu. Výjimkou jsou některé stálezelené druhy, které mohou v oblastech s drsnějším klimatem vyžadovat lehké přikrytí chvojím nebo netkanou textilií. Tato ochrana je důležitá především proti vysušujícím větrům a prudkým teplotním výkyvům.
Pravidelná kontrola a odstraňování plevelů je důležitou součástí péče, zejména v prvních letech po výsadbě. Jakmile půdokryvné keře vytvoří souvislý porost, jejich schopnost potlačovat plevele se výrazně zvýší. Při odstraňování plevelů je třeba postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození kořenového systému keřů.
V případě, že se v porostu objeví prázdná místa, je vhodné je doplnit novými rostlinami stejného druhu. Při dosazování je důležité zajistit, aby nové rostliny měly dostatek prostoru pro zakořenění a růst. Starší výsadby můžeme podle potřeby omladit radikálnějším řezem, který podpoří tvorbu nových výhonů a zajistí hustší pokrytí plochy.
Půdokryvné keře jsou jako strážci půdy, chrání ji před erozí a zdobí zahradu svou krásou po celý rok. Jsou to tiší pomocníci, kteří nikdy nespí a stále pracují.
Květoslav Hruška
Kombinace s ostatními rostlinami v zahradě
Půdopokryvné keře lze skvěle kombinovat s různými druhy rostlin, což vytváří harmonický a vizuálně působivý celek v zahradě. Zvláště vhodná je kombinace s cibulovinami, které na jaře prorazí skrz porost keřů a vytvoří překrásné barevné akcenty. Sněženky, krokusy či narcisy se přirozeně množí a postupně vytvářejí rozsáhlé kolonie pod větvemi půdopokryvných dřevin.
V polostínu se výborně uplatní kombinace břečťanu nebo barvínku s kapradinami, které svými jemnými vějíři dodávají kompozici vzdušnost a eleganci. Půdopokryvné keře lze také efektně doplnit okrasnými trávami, které svým habitem vytváří zajímavý kontrast k plazivému růstu keřů. Osvědčené jsou zejména nižší druhy ostřic nebo kostřav.
Pro vytvoření více úrovňového efektu je vhodné kombinovat půdopokryvné keře s vyššími keři nebo malými stromy. Například skalníky nebo plazivé jalovce můžeme doplnit skupinou okrasných třešní nebo japonských javorů, které poskytnou zajímavou vertikální linii a podzimní zbarvení. Důležité je respektovat nároky jednotlivých rostlin na stanoviště, aby si vzájemně nekonkurovaly a měly dostatek prostoru pro růst.
V přírodně laděných zahradách se osvědčuje kombinace půdopokryvných keřů s lučními květinami a bylinami. Mateřídouška, šanta nebo levandule vytváří společně s plazivými dřevinami působivé barevné koberce, které navíc lákají motýly a včely. Pro celoroční zajímavost lze využít i stálezelené druhy půdopokryvných keřů v kombinaci s okrasnými česneky nebo rozchodníky.
Při plánování výsadeb je třeba myslet na postupný růst rostlin a ponechat jim dostatečný prostor. Půdopokryvné keře se časem rozrůstají a mohou vytlačit slabší sousedy. Proto je vhodné volit kombinace s rostlinami, které mají podobnou růstovou dynamiku nebo jsou dostatečně konkurenceschopné. Zajímavého efektu lze dosáhnout i střídáním různých druhů půdopokryvných keřů s odlišnou texturou listů nebo barvou květů.
V moderních zahradách se často využívá kontrast půdopokryvných keřů s architektonickými prvky, jako jsou kameny, štěrk nebo dřevěné prvky. Skalníky nebo plazivé jalovce krásně změkčují hrany zpevněných ploch a přirozeně je začleňují do okolní vegetace. V kombinaci s většími kameny vytváří půdopokryvné keře působivé přírodní scenérie připomínající horskou krajinu.
Pro celoroční atraktivitu zahrady je důležité kombinovat rostliny s různou dobou kvetení a podzimního zbarvení. Zatímco na jaře vyniknou květy dřišťálu v kombinaci s cibulovinami, v létě může dominovat kvetoucí tavolník s levandulí a na podzim se rozzáří červené plody skalníku společně se zlatavým zbarvením listů japonských javorů.
